Aneb méně je někdy více.
Často říkám, že na technice nezáleží. Měl bych k tomu ale jednu poznámku – nezáleží na ní z pohledu technických specifikací. Je jedno, kolik má fotoaparát megapixelů, jak velký je snímač nebo kolik snímků za sekundu zvládne. Důležité je, jak moc vás s ním baví fotit. Jestli mu nechcete dopřát ani den volna a ideálně ho mít neustále pověšený na krku.
Právě to je důvod, proč už roky fotím na Fujifilm. Měl jsem v ruce fotoaparáty od různých značek, ale u žádného jsem nenašel takový „fun factor“ jako právě u něj. Až do chvíle, kdy mě u stánku Sigmy okouzlil nádherný minimalistický model BF. A nebyl jsem jediný – kdokoliv šel kolem, po něm pokukoval taky.
Nejsem fotograf na plný úvazek a to nejdůležitější je pro mě vlastní tvorba. A k té potřebuji techniku, kterou ani na chvíli nezavřu do šuplíku, ale která bude neustále se mnou.
Teď něco málo ke specifikacím. Sigma BF je osazena full-frame snímačem s rozlišením 24,6 Mpx a bajonetem L-Mount. Design i ovládání jsou maximálně minimalistické. Fotoaparát má jediný roller, na kterém mám nastavenou korekci expozice. Rychlost závěrky nechávám vždy v automatu, přičemž nejpomalejší hodnota je 1/250 s – mám ověřeno, že při focení portrétů u této hodnoty nedochází k nechtěnému rozmazání. ISO používám rovněž automatické. Manuálně tak nastavuji pouze clonu, a to pohodlně pomocí clonového kroužku, kterým jsou objektivy Sigma vybaveny.
Kvůli absenci joysticku pro posun ostřicího bodu mám ostření nastavené na kontinuální – zaostřím na objekt a fotoaparát se ho při následném komponování drží. Samotné komponování probíhá výhradně přes displej, hledáček se sem – logicky kvůli zachování minimalistického vzhledu – už nevešel. Stejně tak zde nenajdete slot pro paměťovou kartu. Přiznám se, že z toho jsem měl zpočátku trochu obavy. Běžně používám fotoaparáty se dvěma sloty a snímky ukládám paralelně na obě karty. Luxusní zpracování a celkový dojem z tohoto těla vám ale dodají dostatečnou míru důvěry.
Nakonec musím říct, že interní paměť bych klidně uvítal u všech fotoaparátů. Je to výrazně pohodlnější – neřešíte, která karta je zrovna prázdná, zvlášť pokud jste (stejně jako já) spíš nepořádní a nezálohujete hned. Interní paměť má kapacitu 230 GB, což při velikosti DNG souborů okolo 35 MB znamená opravdu dlouhou výdrž bez nutnosti neustálého mazání snímků.
Výstupu se nedá nic vytknout. Fotky jsou ostré a detailní i při vyšších hodnotách ISO, přičemž šum má přirozený charakter a nijak neruší celkový dojem ze snímku. Detaily zůstávají čitelné a obraz si zachovává velmi dobrou kresbu i v horších světelných podmínkách. Jak jsem psal, naprosto bez výtek.
Na těle jsem během focení střídal dva objektivy Sigma z řady Contemporary - 35mm F2 DG a 65mm F2 DG. Tohle jsou ohniska, se kterými si vystačím na vše pro svou tvorbu.
Sigma BF není fotoaparát pro každého. Není to univerzální nástroj nebo pracovní kůň. Je to fotoaparát pro lidi, kteří chtějí znovu cítit radost z focení. Pro ty, kteří chtějí mít techniku neustále u sebe, ne proto, že musí, ale proto, že chtějí. A pokud vám dokáže vrátit chuť tvořit, pak udělal přesně to, co má dobrý fotoaparát dělat.
