Malování
Malování sem měl rád odmalička. A stejně jako teď, i dřívě sem maloval nejraději portréty. Všechno ale skončilo na střední škole. Ta mi vzala můj veškerý volný čas a navíc i chuť do nějakých koníčků. Upřímně jsem střední školu nenáviděl. Už po prvním roce jsem věděl, že to je pro mě ztráta času. Nenávist k ní mi tam taky prodloužila moje působení z obvyklých 4 let na 5 let.
V roce 2012 jsem začal chodit do práce a konečně měl trochu víc volného času. Abych trochu nastartoval svoje zlenivělé tělo, vrátil jsem se po zhruba 6 letech k fotbalu. Uběhl měsíc a následkem úrazu, který jsem si přivodil na tréninku, jsem musel podstoupit operaci oka. Následná rekonvalescence, kdy jsem musel být zavřený doma, trvala měsíc. Ale jak se říká: všechno zlé je pro něco dobré. Z nudy jsem začal opět malovat. A bavilo mě to mnohem víc než dřív. Ze začátku to chtělo hodně trpělivosti, ale jelikož jsem byl na měsíc "uvězněný" doma, několik nepovedených pokusů jsem přetrpěl.
Od roku 2017 mám pravidelně 1-2x do roka výstavu v nějaké kavárně, ale malování už nevěnuji tolik času, postupně ho úplně vytlačuje můj druhý koníček)
Fotografie
Závislost. Slovo, kterým bych mohl popsat můj vztah k focení. Opravdu jsem v tom našel smysl života. Něco, co mě naplňuje a bez čeho nemůžu být jediný den.
Vše to začalo v roce 2014. Náhodou se mi do rukou dostal foťák a já tomu hned propadl. První roky jsem se držel 2 žánrů - portréty a street. Portréty mě hodně naučily komunikaci s lidmi,focení ulic postřeh,komponování a být nenápadný a obojí vnímání světla a práci s ním.
V roce 2017 jsem sebral všechnu odvahu a pustil se do focení svateb. Odvaha byla důležitá, protože máte hodně velkou zodpovědnost. Pokud něco poděláte, nemůžete to nijak napravit. Svatba se opakovat nedá, máte jeden pokus. Prvotní strach jsem tedy překonal a svatby si zamiloval. Využil jsem zde zkušenosti jak z focení portrétů, tak především i z focení ulic - nenápadnost a postřeh.
Co mě ale do fotografie uvrtalo úplně nejvíc, bylo focení aktů, se kterými jsem začal v roce 2018. Těžko se o tom něco píše, tak snad za mě budou hovořit mé fotografie.
Back to Top